Recenze CD Leland Dream

Zamyšlení nad debutovým albem Marka Novotného LELAND DREAM

Jazz potřebuje tu správnou náladu. Nesnese denní světlo, jasné nebe a svěží ráno plné ptačího štěbetání a usměvavých lidí. Ne, ne, nejlepší jej vychutnávat v podvečer, v noci, nad ránem. Přítmí, společnost menší nebo lépe žádnou, pohodu, křeslo, gauč, teplo, něco dobrého k pití. Sklo, chrom, odlesky města. Nerušenost, možnost pustit si hudbu patřičně nahlas a v neposlední řadě i pocit osobní volnosti a chuti si patřičně vychutnávat rytmus; je to souzvuk živelnosti až živočišnosti a zároveň intelektuálna.

S albem LELAND DREAM je skutečně příjemno pobýt. Když dovolíte, použiju čistě ženskou metaforu, která mě napadla při poslechu. Znáte ten pocit, když vklouznete do starých pohodlných džínů, o kterých víte, že vám prostě sluší a že se v nich cítíte pohodlně a uvolněně? Ale pak si taky chce žena připadat slavnostněji a vznešeněji a svůdněji oblečena, a tak přidá blůzu z hedvábí. V džínech si klidně sedne na schody a povídá, v blůze je zase jako vzácný motýl nad květinou, který se sem tam skloní ke kalichu. Obojí má své. Mix těchto slavnostních i veskrze příjemných až pohodlných pocitů ve vás vyvolává hudba z tohoto nového CD.

Nic klinicky chladného, ale ani z řetězu utrženého, se správnou mírou exprese i mírného experimentu. Perfektně sladěné aranže a klidné tempo vás chvíli ukolébávají do snu (jak příznačné!) v překrásné tklivé a přesvědčivě zazpívané baladě Leland Dream (č. 5), která je natolik podmanivá, že si ji budete broukat celý den (jak se to stalo mě), o chvíli později vás orientální taneční rytmus Hindu (č. 8) přenese někam do daleka a zvedne vám koutky v úsměvu a jaksi mimoděk se rozvlníte v bocích jako harémová tanečnice. Chvatný až naléhavý úvod Alea (č. 4) je v ladném přechodu následován vyzývavými a mazlivě cizelovanými tóny saxofonu, které snad nejvíce navazují na tradici a v skladbě se půvabně snoubí s lahodným hlasem zpěvačky. Lehce a nekonfliktně plynoucí Seaside (č. 3) střídá přesně vokalizovanou melancholii se střídmě dávkovaným klavírem. Melodicky svébytný a jásavý začátek skladby Bossafjord (č. 1) se ve střední části krásně zakulacuje a po rytmickém vzepětí končí v podobě neodbytné otázky, ba přímo jednoho velkého otazníku.

A kdybych měla charakterizovat CD jen několika slovy, byla by to tato: Lyrické, umírněné, disciplinované, osobité i upřímné, pro přemýšlivé milovníky náladového jazzu jako dělané.

Přeji příjemný poslech, kéž vám sedne jako ty staré dobré džíny!

Pozn:: Titulku na obálce alba tvoří moje fotografie z cyklu "I am blue without you", která je k vidění např. zde.